Akce veřejné:
v neděli 12.7. ve 14 h vycházka
z Ohrady na Vítkov
v sobotu 29.8. v 10 h na Olšanech
pietní akt k SNP
v úterý 8.9. v 15 h na Olšanech
pietní akt k výročí zavraždění Julia Fučíka
ve středu 9.9. v 15 h dětský den
v Habrové na Jarově
konference Aktuálně o leninismu
Akce pro členy Akce k seznámení s názory *** Potřebujete se setkat s vedoucími ***
obvodní organizace:
a návrhy KSČM (vždy od 15 h):
představiteli KSČM z Prahy 3 ?
NÁVŠTĚVNÍ DEN ČTVRTEK
odpoledne a v podvečer
v sídle OV KSČM Praha 3
Návštěvu je nutné předem sjednat!
Adresa:
Politických vězňů 1531/9
111 21 Praha 1 - Nové Město
(Blízko stanice metra Můstek
a zastávky tramvají Jindřišská)
https://mapy.cz/zakladni?x=14.4293387&y=50.0829823&z=17&source=addr&id=8939470
Telefon:
+420 725 646 003
+420 734 430 318
E-mail:
Web:
Petice je jeden ze způsobů komunikace občanů s mocí, když například úředníci nebo zastupitelé udělají chybu, rozhodnou od stolu bez dostatečného prověření, rozhodnou v neprospěch skupiny obyvatel, nejsou řádně a včas vysvětlovány záměry a usnesení, vázne spolupráce s občany … Ale pak následuje vyřízení petice v osloveném orgánu moci. Mělo by to být bez arogance, vše vysvětlit, uznat chyby a napravit je, ustoupit od záměru, který ohrožuje obyvatele … Umí to na žižkovské radnici???
Pavel Ambrož, člen Zastupitelstva MČ Praha 3
Zaznělo na besedě pořádané OV KSČM Praha 3 z úst hlavního řečníka, někdejšího pražského zastupitele Miroslava Prokeše, environmentalisty a mírového i lidskoprávního aktivisty, který o problematice získal mnoho zkušeností a poznatků na zahraničních cestách i coby účastník světových sociálních fór.
Západu si neváží
Prokeš provedl vývojem zemí, vyznávajících islám jako většinové náboženství (na světě žije 1,5 mld. věřících muslimů). Zvláště na situaci v muslimských zemích v posledních dvou stoletích ukázal, kde bývalí kolonialisté a Spojené státy (resp. euroatlantické mocnosti) vytvořili podhoubí pro dnešní vážné problémy. Arabové jsou více než sto let konfrontováni se Západem, jenž jim v roce 1915 slíbil vlastní jednotný stát a dohodu porušil, a nevidí důvod, proč by si měli Západu vážit nebo ho respektovat, poznamenal Prokeš. »Téměř dvacet saúdských občanů uskutečnilo útok na newyorská ‚dvojčata‘ 11. září 2001, a to se stalo pro USA záminkou k invazi do Afghánistánu. V důsledku předchozí americké podpory protisovětských mudžáhidů a americké okupace tam vznikly podmínky pro vznik náboženského fundamentalismu, stejně jako později v Iráku, v zemi do té doby sekulární s polosocialistickým režimem,« vysvětlil Prokeš.
Ilustroval i další hrubé chyby: např. civilní správce Iráku Paul Bremer, jmenovaný americkou vládou, rozpustil irácké mocenské složky. Libyjský vůdce Kaddáfí byl svržen bez mandátu OSN, hlavním protagonistou byl francouzský prezident, socialista Hollande, Británie se připojila. Tzv. Islámský stát (lépe užívat arabskou zkratku Daeš) si Američané vlastně vypěstovali sami, odtušil Prokeš, a země ničené válkami jsou zdrojem emigrantů. »Do té doby Kaddáfího režim africkým uprchlíkům cestu do Evropy znemožňoval.« V Sýrii, která je zmítána již pět let válkou, to začalo protestními demonstracemi s podporou Západu proti prezidentu Asadovi a skončilo brutální občanskou válkou. Situace je nepřehledná, tzv. opozici dodává zbraně 23 států, včetně USA, Saúdské Arábie, Turecka, Kataru, Británie ad.
Prokeš osvětlil některé prvky islámu, například džihád je povinnost šířit víru hlavně srdcem, jazykem a charitou; ucelený islámský právní systém se nazývá šaría; jediný stát, který ho stoprocentně uplatňuje, je Saúdská Arábie, v jiných muslimských zemích je kombinován se západním právním systémem. Muslimové se od 7. století dělí na větev sunnitskou a šíitskou, ty však neřídí závazná autorita, nýbrž mají několik různých právních a teologických škol. Nelze proto v žádném případě házet všechny muslimy do jednoho pytle, natož násilného. Je třeba se podle Prokeše vyvarovat islamofobie, která hrozí i u levicově smýšlejících lidí, a bránit se předsudkům vůči muslimům. »Terorismus slouží k zastrašení jak nemuslimů, tak muslimů,« zdůraznil.
Odstranit příčiny
Jak vyřešit současnou uprchlickou krizi? Nejprve je nutno podle řečníka odstranit příčiny konfliktů, zastavit války, aby se lidé mohli vracet do svých zemí. »Příchod lidí z jiných zemí, kteří by u nás pracovali, může být pro nás obohacením, ale nikoli v milionových počtech,« řekl s tím, že ostatně jsme se sami, coby stát, na příčinách imigrace podíleli (od časů Václava Havla a G. W. Bushe).
Současná integrace uprchlíků se nedaří ve Francii, ale podle Prokeše se naopak dosud (rozuměj do uprchlické vlny vyvolané pozváním německé kancléřky) dařila v Německu. »Německo znám. Násilí tam nikdy nepáchali muslimové, jak jsme byli svědky ve Francii, Belgii, Španělsku atd.,« uvedl a varoval před vznikem uzavřených muslimských komunit.
Prokeš vysvětlil, že neexistují z hlediska biologického podle DNA rozličné rasy, jen rozličné kultury. Z dlouhodobé perspektivy je nutné zastavit emise skleníkových plynů, jejichž důsledky (vysychání) vyženou ze svých domovů další miliony zoufalých nebo naštvaných lidí.
Monika Hoření, Haló noviny
https://www.youtube.com/watch?v=rJS8RrUQNJYPrázdniny ? Dovolená ? Vedro ? Nic nevadí, na Žižkově se žije pořád. Občané se zajímají o Prahu 3 stále. Při různých rozhovorech jsem byla upozorněna na nedostatek tradičních obchodů např. typu železářství. Jedno je v domě č. 15 na ulici Seifertové. Papírnictví, které v začátku školního roku bude zvládat nápor rodičů a dětí, je pouze v domě nad Ohradou a to je jediné, nedávno otevřené, na celé dlouhé ulici Koněvova. A to zájmu i potřebám občanů nemůže stačit. Všichni víme, že obchodní řetězce v celé Praze nabízejí celou škálu obchodů s různým sortimentem, ale ne všichni občané mohou tyto řetězce navštěvovat a využívat. Při procházce po ulicích Prahy 3 je vidět celá řada volných obchodů, které by byly při otevření určitě oživením trhu i atmosféry Žižkova. Vyjmenovat mohu např. bývalé pekařství na Vinohradské ulici č. 116, na ulici Koněvova jsou nevyužité prostory v domech č. 173, 221 a trafika v domě č. 211, další v ulici Husitská, Ohrada, Želivského apod. Ale to je dlouhý seznam a já se tu chci ještě zmínit o žádostech o lavičky ve vnitroblocích, o provozu Klubu důchodců v Hořanské ulici a instalaci pamětní desky pro vyznačení cíle běžeckého závodu Běchovice – Praha v Koněvově ulici. Uvedený stav ale nestačí jen konstatovat, je nutné se jím zabývat, využít všech námětů a postřehů občanů, protože oni nejlépe vědí, co by potřebovali, co by je zajímalo a jak by se jim mohlo lépe žít na Praze 3.
Mgr. Alena Hronová, členka ZMČ Praha 3
Na náměstí Jiřího z Poděbrad na Praze 3 se 25. června konal festival Merkádo, který představil kulturu, pokrmy a výrobky z Latinské Ameriky. Svůj sortiment zde představili prodejci, kteří se specializují na zboží pocházející z oblastí Argentiny, Brazílie, Hondurasu, Kolumbie, Kostariky, Kuby, Mexika, Peru a Venezuely. Představili se zde také různé pražské restaurace s řadou specialit od mexické přes karibskou až po argentinskou kuchyni.V rámci kulturního programu festivalu vystoupila řada hudebních a tanečních uskupení, které v latino rytmu roztančily celé náměstí. V průběhu tanečního workshopu tance zde pak byla možnost vyzkoušet si taneční kroky samby, rumby nebo salsy.
Svůj stánek měla na festivalu po celý den také Společnost česko-kubánského přátelství. V něm bylo možné vedle materiálů společnosti a časopisu Venceremos například i české překlady knih historického vůdce Kubánské revoluce Fidela Castra. Návštěvníci zde také byli informováni o aktuální kampani společnosti za ukončení blokády Kubánské republiky a mnoho desítek z nich také podepsalo petici s tímto požadavkem. Na úspěchu prezentace Společnosti česko-kubánského přátelství měli zásluhu také přátelé z pražské restaurace La Bodeguita del Medio, kteří nejen, že návštěvníkům stánku připravovali skvělé kubánské koktejly, ale podíleli se i na zajištění části hudební produkce.
Milan Krajča
Ale mělo by. Dříve bylo takové heslo, kterému není třeba se ani dnes vysmívat. “Rodina – základ Alena Hronová, komise pro bytovou politiku RMČ - Praha 3
státu“. Nechci tu hovořit jen o dětech, které žijí život podle toho, v jaké rodině vyrůstají a jaké mají domácí zázemí. Dnešní děti mají daleko větší možnost ochrany a obrany proti násilí na nich páchaných. Mě v tuto chvíli zajímá více přístup rodinných příslušníků mezi sebou, mezi dospělými, mezi rodiči a prarodiči, mezi manžely a partnery a mezi dospělými dětmi a rodiči. Z práce v komisi pro bytovou politiku a komisi sociální se velmi často setkávám s případy, kdy stát, v tomto případě Městská část Prahy 3, má vlastně suplovat rodinné vztahy a řeší rodinné neshody, nesrovnalosti a nenávist. Důvodem častých žádost í o přidělení bytu je neshoda v rodině, nevraživost mezi sebou, nesoulad mezi tchýní a přítelemči manželem dcery, nebo prostý fakt, že chceme založit rodinu, nebo se nám již dítě narodilo. A státe , starej se o nás. Někdy i příjmy rodiny jsou dostačující, že není důvod přidělovat takové rodině byt, který by zachránil skutečně potřebnou rodinu . Takové uvedené důvody skutečně nemohou zakládat nárok pro přidělení obecního bytu. Zrovna tak přidělení místa v domově s pečovatelskou službou těm seniorům, kteří nemají vážnější zdravotní problémy, než jaké odpovídají jejich věku. Ani zde stát nemůže zaskakovat za rodinu. Nemůže umísťovat babičky a dědečky v DPS jen proto, že děti či vnuci chtějí bydlet sami. Členové sociální komise velmi pečlivě a za pomoci lékařů, kteří jsou členy komise, posuzuj jednotlivé žádosti a všechny seniory, kteří tuto službu potřebují , se snaží zařadit co nejdříve do těch zařízení, která odpovídají danému stupni jejich nemoci a stáří. Ale jak už jsem uvedla v úvodu , rodina by měla být první, kdo pomůže . Dětem i babičkám a dědečkům. A proto si pořád myslím, že platí, „ RODINA JE ZÁKLAD STÁTU“.
Soudružky a soudruzi,
na území naší vlasti již 94 let existuje komunistická strana. Celostátní i územní činnost KSČ i KSČM v Praze 3 byla od roku 1921 uskutečňována členstvem a volenými orgány v podmínkách prvé republiky a ilegálně za okupace. Následně po roce 1945 se přes 40 let realizoval projekt socialistické a komunistické společnosti v komplikovaných historických podmínkách. Jeho postupné naplňování napomohlo prosazovat pozitivní ekonomické, sociální i kulturní přeměny a blokovat agresivitu kapitalismu. Přineslo to užitečné výsledky v životě občanů i k nástupu postupné realizace významných změn k přetváření i rozvoji významné pražské městské části – Žižkova. Po „velkém třesku“ na konci 20 století, po pádu prvého pokusu o evropský socialismus a nástupu globálního kapitalismu, včetně vazby na závěry mimořádného sjezdu KSČ v prosinci 1989, nastalo pro komunistickou stranu, její orgány a členy složité období s dopady na občanskou i stranickou činnost. Odráželo se to ve směsici různorodých názorů, existenci platforem ve straně, různých doporučení na další existenci a činnost strany při poklesu členů po roce 1990. Pro vlastní utváření KSČM, jakožto politické strany a její konkrétní podoby, měly stěžejní důležitost závěry a usnesení Olomouckého sjezdu. Komunistická strana Čech a Moravy vznikla 31. března 1990 na ustavujícím sjezdu a svou činností zůstala integrální součástí české politiky. Závěry II. sjezdu KSČM, který se konal dne 12. až 13. prosince 1992 na Kladně (přijatý Program KSČM, Úkoly KSČM v nejbližším období 1993-94, Stanovy KSČM, usnesení II. sjezdu, zvolení předsedy ÚV J. Svobody, místopředsedy M. Grebeníčka, předsedů ÚRK O. Zmítka a ÚRoK J. Machalíka) se vyjádřil další postup i směry konkrétní práce strany. V živé paměti na toto a následné období mnozí vzpomínáme na uskutečňované akce, kterým byla shromáždění pražských komunistů v holešovické sportovní hale, v Lucerně, v Domě železničářů, První máje ve Vokovicích a na Džbáně…a od roku 1992 aktivy pražských komunistů na Jarově (zajišťované OV Praha 3), jako konkrétní projevy k nástupu do činnosti komunistů v náročnějších podmínkách. Jak to zažívala strana, naši tátové i mámy v předmnichovské republice a nás to čekalo od roku 1990. Bylo nám vyhrožováno, včetně zákazem strany, ale my jsme obstáli.
Koncem března 2015 uplyne 25 let od založení KSČM, ve kterém strana svou činností stanovenou na osmi sjezdech prokázala oprávněnost politické existence i akceschopnost. Nebyla zvolena snadná cesta. 75 % členstva ve stranickém referendu o názvu strany bylo pro zachování osvědčeného označení – komunistická strana. To bylo významné ideově názorové rozhodnutí.