KSČM

Existuje způsob, jak vyřešit problém psích exkrementů na chodnících?

Nepotřebuji psa - pomocníka z pracovních, zájmových nebo ze zdravotních důvodů …, žiji sám, ale necítím se opuštěný, snažím se o dobré vztahy s lidmi. Nikdy bych nechtěl mít psa jako hračku pro zábavu, který by na mne čekal většinu dne opuštěný v uzavřeném bytě, protože to považuji za týrání zvířete. Miluji přírodu. Navštěvuji ji každý volný den. Jak jste na tom Vy?

Jsou petice přínosem pro občanskou společnost anebo spíše škodí?

Petice je jeden ze způsobů komunikace občanů s mocí, když například úředníci nebo zastupitelé udělají chybu, rozhodnou od stolu bez dostatečného prověření, rozhodnou v neprospěch skupiny obyvatel, nejsou řádně a včas vysvětlovány záměry a usnesení, vázne spolupráce s občany … Ale pak následuje vyřízení petice v osloveném orgánu moci. Mělo by to být bez arogance, vše vysvětlit, uznat chyby a napravit je, ustoupit od záměru, který ohrožuje obyvatele … Umí to na žižkovské radnici???

Pavel Ambrož, člen Zastupitelstva MČ Praha 3

Neexistují rozličné rasy, jen rozličné kultury

Zájem občanů nezastaví ani tropické vedro

Prázdniny ? Dovolená ? Vedro ? Nic nevadí, na Žižkově se žije pořád. Občané se zajímají o Prahu 3 stále. Při různých rozhovorech jsem byla upozorněna na nedostatek tradičních obchodů např. typu železářství. Jedno je v domě č. 15 na ulici Seifertové. Papírnictví, které v začátku školního roku bude zvládat nápor rodičů a dětí, je pouze v domě nad Ohradou a to je jediné, nedávno otevřené, na celé dlouhé ulici Koněvova. A to zájmu i potřebám občanů nemůže stačit. Všichni víme, že obchodní řetězce v celé Praze nabízejí celou škálu obchodů s různým sortimentem, ale ne všichni občané mohou tyto řetězce navštěvovat a využívat. Při procházce po ulicích Prahy 3 je vidět celá řada volných obchodů, které by byly při otevření určitě oživením trhu i atmosféry Žižkova. Vyjmenovat mohu např. bývalé pekařství na Vinohradské ulici č. 116, na ulici Koněvova jsou nevyužité prostory v domech č. 173, 221 a trafika v domě č. 211, další v ulici Husitská, Ohrada, Želivského apod. Ale to je dlouhý seznam a já se tu chci ještě zmínit o žádostech o lavičky ve vnitroblocích, o provozu Klubu důchodců v Hořanské ulici a instalaci pamětní desky pro vyznačení cíle běžeckého závodu Běchovice – Praha v Koněvově ulici. Uvedený stav ale nestačí jen konstatovat, je nutné se jím zabývat, využít všech námětů a postřehů občanů, protože oni nejlépe vědí, co by potřebovali, co by je zajímalo a jak by se jim mohlo lépe žít na Praze 3. 
Mgr. Alena Hronová, členka ZMČ Praha 3

                                                                                                                                                

Proti blokádě Kuby na latinoamerickém festivalu Merkádo

Na náměstí Jiřího z Poděbrad na Praze 3 se 25. června konal festival Merkádo, který představil kulturu, pokrmy a výrobky z Latinské Ameriky. Svůj sortiment zde představili prodejci, kteří se specializují na zboží pocházející z oblastí Argentiny, Brazílie, Hondurasu, Kolumbie, Kostariky, Kuby, Mexika, Peru a Venezuely. Představili se zde také různé pražské restaurace s řadou specialit od mexické přes karibskou až po argentinskou kuchyni.V rámci kulturního programu festivalu vystoupila řada hudebních a tanečních uskupení, které v latino rytmu roztančily celé náměstí. V průběhu tanečního workshopu tance zde pak byla možnost vyzkoušet si taneční kroky samby, rumby nebo salsy.

Svůj stánek měla na festivalu po celý den také Společnost česko-kubánského přátelství. V něm bylo možné vedle materiálů společnosti a časopisu Venceremos například i české překlady knih historického vůdce Kubánské revoluce Fidela Castra. Návštěvníci zde také byli informováni o aktuální kampani společnosti za ukončení blokády Kubánské republiky a mnoho desítek z nich také podepsalo petici s tímto požadavkem. Na úspěchu prezentace Společnosti česko-kubánského přátelství měli zásluhu také přátelé z pražské restaurace La Bodeguita del Medio, kteří nejen, že návštěvníkům stánku připravovali skvělé kubánské koktejly, ale podíleli se i na zajištění části hudební produkce.

Milan Krajča

Asi už to neplatí ?

Ale mělo by.  Dříve bylo takové heslo, kterému není   třeba  se ani  dnes  vysmívat.  “Rodina – základ
státu“.  Nechci tu hovořit  jen  o dětech,  které  žijí   život podle toho, v jaké rodině  vyrůstají  a jaké mají domácí  zázemí.  Dnešní děti mají daleko větší možnost ochrany a  obrany  proti  násilí  na nich páchaných.  Mě v  tuto chvíli zajímá více přístup rodinných příslušníků mezi  sebou,  mezi  dospělými, mezi rodiči a prarodiči, mezi manžely a partnery a mezi  dospělými  dětmi a rodiči. Z práce v komisi pro bytovou politiku a komisi  sociální  se velmi často setkávám s případy, kdy stát, v tomto případě  Městská část Prahy 3, má vlastně suplovat rodinné  vztahy  a řeší  rodinné neshody, nesrovnalosti  a  nenávist. Důvodem  častých  žádost í  o přidělení bytu je neshoda v rodině, nevraživost  mezi  sebou, nesoulad mezi  tchýní a přítelemči manželem dcery, nebo prostý fakt,  že  chceme založit rodinu, nebo se nám již dítě narodilo. A  státe , starej  se o nás.  Někdy i  příjmy rodiny jsou  dostačující,  že není  důvod přidělovat takové rodině byt,  který  by  zachránil skutečně  potřebnou  rodinu .  Takové uvedené důvody  skutečně nemohou zakládat  nárok  pro přidělení obecního bytu.  Zrovna tak přidělení místa v domově s pečovatelskou službou těm seniorům, kteří  nemají  vážnější  zdravotní problémy, než jaké odpovídají  jejich věku.  Ani zde stát nemůže zaskakovat za rodinu. Nemůže umísťovat babičky a dědečky v DPS jen proto, že děti či vnuci chtějí  bydlet  sami.  Členové sociální komise velmi pečlivě a za pomoci lékařů, kteří  jsou  členy komise, posuzuj   jednotlivé žádosti  a všechny seniory,  kteří  tuto službu potřebují ,  se snaží zařadit co nejdříve do těch zařízení, která odpovídají  danému stupni  jejich nemoci a stáří.   Ale jak už jsem uvedla v  úvodu , rodina by měla být první, kdo pomůže . Dětem i  babičkám a dědečkům. A proto si pořád myslím, že platí, „ RODINA JE ZÁKLAD  STÁTU“.

Alena Hronová, komise pro bytovou politiku RMČ - Praha 3

 

 

 

Rusové přijeli

25. výročí KSČM

Soudružky a soudruzi,

 

na území naší vlasti již 94 let existuje komunistická strana. Celostátní i územní činnost KSČ i KSČM v Praze 3 byla od roku 1921 uskutečňována členstvem a volenými orgány v podmínkách prvé republiky a ilegálně za okupace. Následně po roce 1945 se přes 40 let realizoval projekt socialistické a komunistické společnosti v komplikovaných historických podmínkách. Jeho postupné naplňování napomohlo prosazovat pozitivní ekonomické, sociální i kulturní přeměny a blokovat agresivitu kapitalismu. Přineslo to užitečné výsledky v životě občanů i k nástupu postupné realizace významných změn k přetváření i rozvoji významné pražské městské části – Žižkova. Po „velkém třesku“ na konci 20 století, po pádu prvého pokusu o evropský socialismus a nástupu globálního kapitalismu, včetně vazby na závěry mimořádného sjezdu KSČ v prosinci 1989, nastalo pro komunistickou stranu, její orgány a členy složité období s dopady na občanskou i stranickou činnost. Odráželo se to ve směsici různorodých názorů, existenci platforem ve straně, různých doporučení na další existenci a činnost strany při poklesu členů po roce 1990. Pro vlastní utváření KSČM, jakožto politické strany a její konkrétní podoby, měly stěžejní důležitost závěry a usnesení Olomouckého sjezdu. Komunistická strana Čech a Moravy vznikla 31. března 1990 na ustavujícím sjezdu a svou činností zůstala integrální součástí české politiky. Závěry II. sjezdu KSČM, který se konal dne 12. až 13. prosince 1992 na Kladně (přijatý Program KSČM, Úkoly KSČM v nejbližším období 1993-94, Stanovy KSČM, usnesení II. sjezdu, zvolení předsedy ÚV J. Svobody, místopředsedy M. Grebeníčka, předsedů ÚRK O. Zmítka a ÚRoK J. Machalíka) se vyjádřil další postup i směry konkrétní práce strany. V živé paměti na toto a následné období mnozí vzpomínáme na uskutečňované akce, kterým byla shromáždění pražských komunistů v holešovické sportovní hale, v Lucerně, v Domě železničářů, První máje ve Vokovicích a na Džbáně…a od roku 1992 aktivy pražských komunistů na Jarově (zajišťované OV Praha 3), jako konkrétní projevy k nástupu do činnosti komunistů v náročnějších podmínkách. Jak to zažívala strana, naši tátové i mámy v předmnichovské republice a nás to čekalo od roku 1990. Bylo nám vyhrožováno, včetně zákazem strany, ale my jsme obstáli.
Koncem března 2015 uplyne 25 let od založení KSČM, ve kterém strana svou činností stanovenou na osmi sjezdech prokázala oprávněnost politické existence i akceschopnost. Nebyla zvolena snadná cesta. 75 % členstva ve stranickém referendu o názvu strany bylo pro zachování osvědčeného označení – komunistická strana. To bylo významné ideově názorové rozhodnutí.  

V přírodě, s přírodou…

Příroda nám stále připomíná, že je silnější než schopnosti lidské civilizace odolávat různým jejím projevům, například povodním. Žijeme uprostřed Evropy. To nejcennější, voda, přibývá jen srážkami. Jejich množství je ovlivněno cykly změn podnebí, ale částečně i činností lidí. Naopak o odtoku rozhodujeme přímo na místě již přes dva tisíce let. Naše území prošlo značným odlesněním nejen za účelem získání zemědělské půdy.

Josef Pláteník z Okresu na severu