(8.9.2020)
U příležitosti 77. výročí násilné smrti komunistického novináře Julia Fučíka (1903-1943), který byl německými nacisty zavražděn v Berlíně-Ploetzensee za odbojovou činnost, se sešli příznivci jeho díla a protiválečného odkazu u Fučíkovy sochy na Olšanských hřbitovech v Praze. Osmé září je na počest československého žurnalisty Mezinárodním dnem solidarity novinářů.Fučíka jako národního hrdinu, komunistického novináře, protifašistického bojovníka, spisovatele a literárního kritika, ale také jako člověka, jenž celý život stál na straně utiskovaných a utlačovaných, přiblížil Milan Krajča, člen vedeníKV KSČM Praha. Připomněl, že Fučík byl členem KSČ od jejího založení, v době nacistické okupace byl členem jejího ilegálního vedení. »Byl redaktorem Rudého práva, jehož 100. výročí prvního čísla si 21. září připomeneme. Do historie se zapsal pravdivým referováním například o Mostecké stávce, statečným odporem proti fašismu a válce. A ani v nacistickém vězení nepřestal bojovat, když napsal své poslední a nesmrtelné dílo Reportáž, psanou na oprátce, jednu z nejpřekládanějších knih,« uvedl Krajča, jenž současně poukázal na fakt, že současná doba převrací hodnoty: ze Staroměstské radnice v Praze byla odstraněna pamětní deska věnovaná osvoboditelům od fašismu, Praha 6 sundala sochu sovětského maršála I. S. Koněva, zato v Řeporyjích se instalovala pamětní deska zrádným vlasovcům. »A radnice na Praze 3 se snaží přejmenovat Koněvovu ulici na ulici bůhvíkoho...«
Zápas pokračuje
Anatolij Šitov, místopředseda Společnosti Julia Fučíka (SJF), jež byla spolupořadatelem akce, připomněl také další komunistické novináře, kteří jako Fučík padli v boji s nacisty: Eduard Urx, Jan Šverma, Jožka Jabůrková, Jan Krejčí, Stanislav Brunclík, Vratislav Šantroch, Evžen Rošický, František Křížek, Václav Sinkule, Kurt Konrad... »Bojovali a padli v boji. Padli pro nás, pro to, abychom my a další generace mohli žít,« zdůraznil a konstatoval, jak je paradoxní, že současná doba slaví novináře Ferdinanda Peroutku, který přežil válku tím, že se vzdal boje.
.jpg)
Představitelé fučíkovské společnosti položili květiny i u soch Jabůrkové a Švermy, které se nacházejí také na Olšanských hřbitovech.
Předseda SJF Jan Jelínek se ohlédl 100 let dozadu, kdy 21. září 1920 vyšlo v pražském Lidovém domě v Hybernské ulici první číslo deníku Rudé právo s mottem: Proletáři všech zemí, spojte se! S Rudým právem, deníkem revoluční levice, spojil svůj osud jako jeho redaktor právě Fučík, a to i v době, kdy list vycházel ilegálně.
Fučíkova socha situovaná u vchodu do areálu pražského Výstaviště byla po převratu v roce 1989 odstraněna a léta dlela v »jakémsi skladu« - připomněl Jelínek - aby až v roce 2013 byla díky mezinárodní solidaritě novinářů a pokrokových lidí navrácena na veřejné místo, poblíž Čestného pohřebiště na Olšanech.
Jelínek také upozornil na právě probíhající výstavu v Národním památníku na Vítkově ReporTvář Julia Fučíka. Na jedné straně je to po 30 letech špinění a diskreditace Fučíka obrat, kdy nejpřednější muzejní instituce České republiky - Národní muzeum - připravilo tuto výstavu, ovšem za součinnosti Ústavu pro studium totalitních režimů, což se projevilo i mnohými »trny jízlivosti«. »Proto zápas o obhajobu pokrokového odkazu Julia Fučíka a jeho důstojnost pokračuje,« zdůraznil Jelínek. Toho však, jak je přesvědčen, plně může být dosaženo až v socialistické společnosti.
Květiny k soše položili také zástupci Spolku českých novinářů, Komise mládeže ÚV KSČM, Klubu českého pohraničí a občané. Pražská občanka paní Eva přečetla na závěr vzpomínky spisovatele Adolfa Branalda a národního umělce Jana Wericha na Julia Fučíka.
Pozvánka
Jelínek se Šitovem současně pozvali veřejnost a ctitele Fučíkova odkazu na výroční schůzi členů a sympatizantů Společnosti Julia Fučíka, která se koná v sobotu 19. září od 10 hodin v budově Politických vězňů 9, Praha 1, 1. patro, v zasedací místnosti číslo 76.
(mh)
